Judo (znamená jemná cesta) může být chápané jako zajímavý sport, umění, rekreační či společenská aktivita, kondiční program, způsob sebeobrany anebo výkonnostní sport. Judo poskytuje svým příznivcům široké možnosti seberealizace v každém věku. Nezanedbatelnou výhodou je i možnost tréninků po celý rok. O popularitě a významu svědčí i to, že je i na programu olympijských her.
Judo u dětí podporuje všeobecný rozvoj, organizací UNESCO bylo vyhlášeno jako nejvhodnější sport pro děti od 4 do 12 let. Judo učí děti vzájemnému respektu, úctě k soupeři, ohleduplnosti, zdvořilosti a principům fair play. Zároveň i trpělivosti, radosti z vítězství, ale i vyrovnání se s prohrou. V judu platí, že jen bojovnost nestačí, důležitá je psychická odolnost, technická vyspělost, taktika a fyzické předpoklady.
První věcí, kterou se žák učí je technika pádu. Začátečník se učí padat tak, aby se hlavou neudeřil o zem, učí se ovládat ruce, aby mu nekontrolovaně nepoletovaly ve vzduchu. Zároveň s tím se učí techniky držení a přechodu na zemi. Se zvládnutím techniky pádu se přechází na provádění technik v postoji, a jejich provádění v pohybu a v kombinacích.
Video: Úspěchy českého juda
Historie juda
Zakladatelem juda jako sportovního odvětví byl profesor Jigoro Kano (1859–1938). Motivem ke studiu jiu-jitsu byl pro tohoto subtilního studenta fakt, že musel snášet mnohé křivdy a ústrky od silnějších spolužáků. V té době nebylo snadné sehnat učitele starých bojových umění, ale touha Jigoro Kana byla nezměrná.
Poznatky, které Jigoro Kano shromáždil studiem starých materiálů, ale i při své praxi jiu-jitsu utřídil, přizpůsobil tehdejším poznatkům tělovýchovného procesu a vytvořil vlastní systém , který nazval JUDO KODOKAN. Názvem chtěl odlišit nový systém od tehdejšího neoblíbeného jiu-jitsu. Stanovil i etiku chování v doju, ke spolužákům a učiteli, jež zaručovala radostné ovzduší při výcviku a zajišťovala i nutnou bezpečnost při tréninku.
Judo brzy získalo oblibu, ale muselo čelit konkurenci i nevraživosti dalších škol. Definitivní vítězství získalo v roce l885, kdy v utkání pravdy soutěžila družstva jednotlivých škol. Borci Kodokanu zvítězili nad školou mistra Tocuki, když v boji dvanácti dvojic zvítězilo jedenáct borců Kodokanu a pouze jeden zápas skončil nerozhodně. Činnost Kodokanu byla zahájena – od tohoto data se počítá vznik juda – v roce 1882, kdy měl Jigoro Kano prvních 9 žáků. Později se judo spolu s kendo dostalo do osnov výuky na základních a středních školách. Jigoro Kano se se stal v Japonsku významnou osobností, neboť kromě funkce ministra školství, byl členem japonského olympijského výboru a prezidentem japonského svazu judo.
Jigoro Kano
(zakladatel sportovního juda)
JUDO KODOKAN
Kodokan Judo je celý název japonského bojového umění založeného profesorem Jigorem Kanem, rozšířeného po celém světě a známého jen jako Judo. Kodokan Judo využívá dva principy: minimální úsilí – maximální účinnost („Seiryoku-zenyo“) a vzájemný prospěch („Jita-kyoei“).
První princip znamená využívat co účinněji svou sílu a umožňuje porazit i fyzicky silnějšího soupeře.
Druhý princip učí vzájemnému respektu mezi lidmi, neboť judo nemůžete cvičit sami.
Počátky Judo v Československé republice
Od roku 1919 se začíná organizovat judo v ČSR (První republika).
Od roku 1922 Vojenská tělovýchovná škola zařadila do výcviku jiu-jitsu.
V roce 1930 byly v Praze zahájeny pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v tělocvičně Marathon v Černé ulici pod vedením Adolfa Lebedy.
V roce 1933 byl založen první samostatný oddíl jiu-jitsu ve VŠ Praha pod vedením Ing. O. Pecáka a v Brně v té době vedl výcvik jiu-jitsu F.S.Dobó.
V roce 1933 poprvé navštívil ČSR zakladatel juda, profesor Jigoro Kano, který v Praze předvedl instruktáž na VŠ Praha.
V roce 1934 byl v Plzni byl založen samostatný oddíl jiu-jitsu při BC Star Plzeň.
V roce 1934 bylo první Mistrovství Evropy v Drážďanech, byla založena Evropská unie juda se sídlem v Berlíně. Zakládajícím členem byla i ČSR.
V roce 1936 byl založen Československý svaz jiu-jitsu. Prvním předsedou byl zvolen profesor Dr. František Smotlacha.
Při cestě na OH v Berlíně navštívil ČSR podruhé prof. Dr. Jigoro Kano. Zahájil výcvik juda ve školním roce 1936 /1937 ve VŠ Praha.
V roce 1938 prof. Dr. JIGORO KANO zemřel.
V roce 1956 byl ustanoven Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) a pod touto organizací vznikl také Československý svaz juda.
V roce 1993 po rozdělení republiky vzniká Český svaz juda.
Názvosloví
| Judo | v překladu „jemná cesta“ |
| dožo | tělocvična pro judo |
| seiza | klek sedmo – součást nástupu |
| judogi | kimono |
| obi | pásek |
| rei | pozdrav |
| hadžime | zahájení, začněte |
| matte | přerušení (zápasu) |
| randori | cvičný zápas |
| tatami | žíněnka |
| tori | útočník (ten, kdo provádí chvat) |
| uke | obránce (ten, kdo padá) |
Technické stupně
Technické stupně v judu jsou rozděleny na žákovské – kyu a mistrovské – dan. Žákovských stupňů je šest od 6. kyu (nejnižší) do 1. kyu (nejvíce pokročilé) a mistrovských stupňů je deset 1. dan (nejnižší) až 10. dan (nejvyšší).
Profesoru Jigoro Kano (1860 – 1938) byl po jeho smrti udělen 11. dan. On je jediným člověkem, který tohoto stupně dosáhl. 12. dan je pro člověka nedosažitelnou metou. Nositelem 12. danu by měl být duch a idea juda.
Stupně technické vyspělosti KYU jsou rozděleny do následujících stupňů a označení od nejnižšího po nejvyšší a jsou podmíněny základní čekací lhůtou, která je zpravidla 8 měsíců (školní rok). Půlené stupně platí do 3. Kyu a do věku 14-ti let. Starší abonenti vykonávají vždy pásky celé, nepůlené. Vždy záleží na přístupu k tréninku, zvládnutí předepsaných technik dle soutěžního řádu ČSJu a výsledcích na soutěžích.
| 6. kyu | bílý pásek |
| 6./5. kyu | bílo – žlutý pásek |
| 5. kyu | žlutý pásek |
| 5./4. kyu | žluto – oranžový pásek |
| 4. kyu | oranžový pásek |
| 4./3. kyu | oranžovo – zelený pásek |
| 3. kyu | zelený pásek |
| 2. kyu | modrý pásek |
| 1. kyu | hnědý pásek |
| 1. dan | černý pásek |
| 1. – 5. dan | černý pásek |
| 6. – 8. dan / 9. – 10: dan |
červenobílý / červený |